Středověké afrodisiakum
Původně rostla ve Středomoří jako součást řídké stálezelené keřovité vegetace (garrigue) na mělkých, suchých půdách. Pěstovali ji už i staří Egypťané, Řekové a Římané, odkud se v době křižáckých výprav v raném středověku rozšířila do zbytku Evropy. V Řecku a Římě považovali tuto bylinku za rostlinu lásky, proto se na svatbě nosil věnec z majoránky, který mimo jiné působil i jako afrodisiakum.
Na nervy, trávení i rýmu
Povzbuzuje chuť do jídla a podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Působí také protinadýmavě (často se užívá do čajů miminkům, proti bolestem bříška). Uvolňuje křeče a posiluje nervový systém. Pomáhá při ženských onemocněních, protože posiluje dělohu. Může pomoci i při bolestech hlavy nebo nachlazení.
Tip: Zkuste si doma vyrobit mast proti ucpanému nosu. Stačí rozpustit bambucké máslo a nasypat do něj opravdu hodně majoránky. Ještě chvíli zahřívat a pak nechat vychladnout. Natírejte kořen nosu a okolí nosních dírek. Pro klidný spánek a volné dýchací cesty.
Pomocník v kuchyni
Díky nezaměnitelnému, silnému aroma, je majoránka nedílnou součástí mnoha světových kuchyní. Také proto, že je nenáročná na pěstování, vyhovuje jí teplé místo, slunce a dostatek živin v půdě. Jde o jednoletou bylinu dorůstající asi 40 cm, která skvěle prospívá i třeba v truhlíku. Využívat ji můžete v čerstvém i sušeném stavu. Nejlépe chutná sklízená před vykvetením.
Často je zaměňována s oreganem, to je však trvalka
Zvířata a majoránka
Zvířata majoránku vybírají pro posílení odolnosti a obranyschopnosti. Také jako výkonný relaxant, pro uklidnění a rozvolnění. Při pozření většího množství psem může ale způsobit zažívací potíže, proto raději dávkujte s opatrností.