Starověký léčivý kořen
Už staří Egypťané věděli, jaké blahodárné vlastnosti se v lékořici skrývají. Roste po celém světě jako vytrvalá, asi 1,5 m vysoká rostlina, patřící do čeledi bobovité. Využívá se z ní pouze kořen, který se sbírá na podzim a suší při nízkých teplotách. Anebo je možné ho rozemlít a vařit, až se získá hustý černý odvar. Dnes už plané druhy lékořice rostou dokonce i u nás, ale v přírodě si jí nejpíš nijak zvlášť nevšimnete – má světle zelené listy a hrozny nenápadných modrofialových květů.
Sladký život
Lékořice je bohatá na fytoestrogeny, flavonoidy, vitamíny E a B a na minerály jod, zinek nebo fosfor. Díky glycyrrhizinu si zachovává sladkou chuť, kterou si oblíbili hlavně milovníci pendreku. Jeho žvýkání chrání zuby před vznikem zubního kazu (díky fosforu). Obsahuje taky bioaktivní látky s protizánětlivými účinky, díky kterým účinně snižuje zánět v těle a posiluje imunitu. Je skvělý antioxidant a antivirotikum.
Lékořice jako lék
Léčivé vlastnosti této “zapomenuté” rostliny z ní dělají přírodní zázrak. Používá se k rozpouštění hlenu při léčbě zánětu dýchacích cest. Taky harmonizuje trávení a stabilizuje tvorbu žaludečních šťáv, díky slizům, které tvoří. Lékořicová mast pak pomáhá hojit a léčit kožní problémy. Dnes se na trhu kromě pendreku můžete setkat s lékořicovým extraktem, sušeným kořenem nebo dokonce lékořicovým olejem či práškem.
Nic se nemá přehánět
Pozor pouze u dlouhodobého podávání při vyšších dávkách. Glycyrrhizin ve větším množství může zvyšovat krevní tlak a způsobovat nedostatek draslíku v organismu.