Do skalky i na zahradu
Stálezelená libavka je blízkou příbuznou brusinky. Jedná se o nízky keřík, který miluje kyselé půdy a plodí od konce léta až do zimy drobné červené kuličky. Často ji najdeme ve skalkách, pro její nádherné, nežné bílé kvítky, připomínající konvalinky. Tento keř pochází původem z Ameriky, u nás se ale poměrně rychle zabydlel a zdomácněl. Listy libavky se používají k výrobě čaje a její bobule můžete pojídat bez další úpravy.
Často si větvičky libavky kupujeme v období adventu, kdy nám doma lesklé listy s dlouhočervenými bobulkami tvoří tu pravou vánoční atmosféru.
Hřejivé účinky
Libavková silice má protizánětlivé a protirevmatické vlastnosti. Pomáhá při svalových bolestech, vhodná k masáži. Esenciální olej prohřívá a je analgetický, je vhodný na bolesti kloubů a svalů, pomáhá při celulitidě, uvolňuje ztuhlé svaly a klouby, stimuluje periferní oběh. Díky obsahu látek, podobných aspirinu, se rostlině přezdívá “indiánský aspirin”.
Listy místo pasty
Listy libavky obsahují silice s jemnou mentolovou chutí. Proto se stále častěji přidává do zubních past, ale můžete klidně i jen tak rozžvýkat její listy. Z libavky je možné vařit čaj, který je vhodný při bolestech hlavy, chřipce či onemocnění močových cest. Rozpouští hleny, usnadňuje vykašlávání, čistí krev. Nejlepší čas sběru listů je od června do září.
Nálev může pomoci i proti některým střevním parazitům.
V přírodě a při zoofarmakognozii (analýza a dobrovolný příjem přírodních látek) zvířata vyhledávají libavku zejména, trpí-li bolestí.
Poslouží i v kuchyni
Červené, osvěžující bobulky jsou nejen krásnou dekorací, ale své využití mají také v kuchyni. Dají se použít do džemů, při pečení nebo jen tak na ozdobu. Mají příjemnou chuť a často je lidi zaměňují s brusinkami.