Hlavně pejsci s pohnutou minulostí špatně snášejí, když je jejich majitel opouští. Potřebují natrénovat situaci, kdy zůstanou doma sami, a to krůček po krůčku. Jinak  můžou doma ničit věci, někdy sebepoškozují taky sami sebe, štěkají, vyjí, kňučí, až do ochraptění.

Co dělat a nedělat?

• Zkuste pejskovi zaměstnat hlavu interaktivními hračkami, žvýkacími kostmi…
• Při odchodu si nátrenujte nějaký rituál, který dá psovi jistotu, že se zase vrátíte
• Při příchodu se s ním příliš bouřlivě nevítejte (bude se na to těšit tak moc, že samotu bude horkotěžko zvládat)
• Rozhodně ho netrestejte, pokud něco zničí, rozkouše, vykálí se. Nedělá to schválně, zoufale vás tím prosí o pomoc (a navíc by se příště bál, až se budete vracet, že zase schytá)

Práce s odbouráním separační úzkosti není jednoduchá, když už vznikne (a vzniká hlavně u psů, se kterými je jejich majitel nonstop doma, například při home officeu nebo když je rodina početná a se psem je vždy alespoň jedno z dětí). Většinou je dobré obrátit se o pomoc na odborníka, který pozná, jak rychle dělá váš pes pokroky a co mu dělá největší problém. Obvykle se samota trénuje postupně, odejitím za dveře na několik vteřin, pak na delší čas, nakonec do vedlejší místnosti…

K tomu všemu je vhodné používat podpůrné prostředky na zmírnění stresu, zklidnění a snížení rizika, že si pes ublíží. Určitě je dobré zmenšit prostor, ve kterém má na pána čekat. Nejčastěji je dobré zvykat pejska na samotu v jedné místnosti nebo v jemu určené kenelce, kde se cítí v bezpečí. Použít můžete aromaterapii nebo i audioterapii, která využívá uklidňující tlukot srdce. Pomáhají také přípravky pro podporu zvládání trauma nebo stresu.

Více o separační úzkosti, jak ji poznat a jak s ní pracovat vám napoví náš videoseminář.