Co si pod touto poučkou představit?

My lidé prožíváme trauma například při úmrtí blízké osoby, ztrátě zaměstnání, dopravní nehodě, vidíme-li například násilí, když je na nás násilí praktikováno a mnoho dalšího. Zvířata toto vnímají mnohem složitěji. Neumí si vysvětlit, proč je opustil jejich milovaný člověk, který je pro ně vším. Nerozumí tomu, proč jsou trestáni. A někdy nerozumí třeba i jen tomu, proč musí být oblékáni, proč chodí k psí kadeřnici nebo k veterináři apod.

Traumatický stav je zvířetem aktuálně prožívaný stav, který je teď a tady. Typicky bývá vyvolán fyzickým násilím, ale nejen tím.

U citlivých jedinců jej může vyvolat například i nepochopení nebo nenaučená manipulace, jako například stříhání drápků, oblékání do oblečku, stříhání v salonu či veterinární ošetření. Za predispozice k traumatům psi nemohou. Často nervovou soustavu oslabují neovlivnitelné drobnosti:

• genetické predispozice
• stres matky během březosti, který zvyšuje hladinu kortizolu v krvi štěněte
• chronický stres
• bolest, kterou pes nedává najevo (třeba bolest zubů)

Citlivost nervové schránky pes neřídí svou vůlí, nemůže za to. Prostě to tak v danou chvíli vnímá a trpí.

Pokud je zvíře podobným situacím vystavováno častěji a dlouhodoběji, například špatným přístupem majitele, může dojít k rozvoji dalších poruch.

Posttraumatický stav vzniká až s odstupem od vzniku traumatu, v řádu týdnů až měsíců po prožité události a může vyústit v úzkost či depresi zvířete.

Důsledkem toho může mít pejsek sníženou schopnost adaptace na změny, obranné agresivní projevy, není schopen soustředit se na učení a může mít omezenou schopnost komunikace.