Léto, slunce, voda a pes nadšeně skákající do rybníka. Tak nějak si většina z nás představuje ideální letní den. Jenže ne každý pes je rozený plavec. Někteří se vody nemohou nabažit, jiní se jí obloukem vyhýbají a v mnoha případech může být i pobyt ve vodě nebezpečný!
Jak tedy poznat, zda váš pes umí plavat? A dá se plavání naučit?
Umí plavat každý pes?
Většinou se říká, že plavání má každý pes tak nějak v sobě. Není to ale vždy pravidlem.
Většina psů má vrozený takzvaný plavecký reflex. Pokud se ocitnou ve vodě, začnou automaticky pohybovat končetinami, jako by běželi. To však ještě neznamená, že dokážou bezpečně plavat, udržet správný směr nebo se dostat zpět na břeh.
Velkou roli hraje stavba těla, věk, zdravotní stav i zkušenosti.
Mezi přirozeně dobré plavce patří například retrívři, novofundlandští psi (ti mají dokonce jako jediní plovací blány mezi prsty na tlapkách) nebo portugalští vodní psi. Naopak obtíže mohou mít plemena s krátkým čenichem, těžkou hlavou nebo robustní stavbou těla.
Patří sem například:
- francouzský buldoček,
- anglický buldok,
- mops,
- bostonský teriér,
- některá molossoidní plemena.
Také štěňata, senioři nebo psi s pohybovými problémy potřebují ve vodě větší dohled.
Jak psa naučit plavat?
Dobrá zpráva je, že většina zdravých psů se může naučit plavat bezpečně a s radostí. Důležitá je trpělivost a respekt k individuálnímu tempu – nejlepší je pozvolný vstup do vody. Ideální jsou písčité pláže nebo místa s mírným svahem. Nechte psa, aby si vodu očichal, prošel se po okraji a sám zjišťoval, že mu nic nehrozí. Někteří psi se do vody osmělí až díky oblíbené hračce. Můžete ji hodit kousek od břehu do mělké vody.
A pokud ani to nezabere, mnoho psů získá jistotu, když jdete do vody s nimi. Váš klid a přítomnost jim pomáhá překonat nejistotu.
První zkušenosti by měly být krátké. Několik minut bohatě stačí.
Vždy byste měli mít pro psa plovací vestu
I když to zní jako přehnané, jedině s ní máte jistotu, že se nestane nic vážného. Spousta psů ve vodě ponoří hlavu pod hladinu a může si přivodit opakované záněty ucha nebo jiné problémy, netrénovaní plavci také snadno přecení své síly, někam doplavou a nemají sílu vracet se zpět. Dobře padnoucí kvalitní vesta by měla být samozřejmostí, když jdete se psem k vodě! (Pokud nemáte novofundlanda – pozor, toto plemeno mívá sklony zachraňovat z vody všechny, kdo zrovna plavou kolem něj).
Na co si dát při koupání pozor?
Voda s sebou přináší i určitá rizika.
- Přehřátí a následné ochlazení – Rozpálený pes by neměl skákat do ledové vody. Náhlý teplotní šok může zatížit srdce i oběhový systém. Nechte ho nejprve zchladit postupně.
- Sinice – V létě bývají některé vodní plochy zasaženy sinicemi, i když je na první pohled nevidíte (voda není zelená). Ty mohou způsobit zažívací potíže, podráždění kůže nebo vážnější zdravotní komplikace. Vedou se výzkumy o tom, zda mají toxiny, které sinice vyplavují při pozření do těla psa, vliv na propuknutí a zhoršení alergií a imunity. Pokud voda zapáchá, je zelená nebo připomíná hustou polévku, raději se jí vyhněte.
- Proud a hloubka – Pozor na to, kde plavete. Psa mějte vždy pod dohledem.
- Pití vody – Mnoho psů při plavání polyká velké množství vody. To může vést k průjmu, zvracení nebo v krajních případech k nebezpečné vodní intoxikaci. S radovánkami ve vodě to nepřehánějte a psa bedlivě po celou dobu sledujte. Kdyby se jevil malátný, apatický, nevnímal, okamžitě vyrazte za veterinářem, může jít o minuty, kdy zkolabuje mozek a zastaví se srdce.
Pozor také na plavání v bazénech! Nejeden pes se utopil, protože nedokázal z bazénu vylézt, když už mu došly síly…!
Když pes plavat nechce
Je to úplně v pořádku. Někteří milují vodu celý život, jiní dávají přednost dlouhým procházkám, hrám na louce nebo čmuchání v lese. Důležité je, aby se cítil bezpečně, měl pozitivní zkušenosti a mohl si společné chvíle s vámi užívat po svém. Protože právě o tom je život se psem. Ne o výkonech, ale o radosti ze společně stráveného času.